Bude zastaven Metodický portál?

Je to už pár let, Metodický portál RVP.CZ byl ještě v plenkách a já jsem navštěvovala na VŠ didaktiku. Jedním z našich úkolů bylo najít si tři materiály, které nám připadají inspirativní, a u zkoušky mluvit o tom, jak bychom je využili, co nám na nich připadá dobré. Vůbec si už nepamatuji, co jsem tenkrát našla a o čem u zkoušky hovořila. Vím ale, že jsem tenkrát pro sebe objevila Metodický portál, ještě ten starý. Brzy na to jsem začala učit a stala jsem se pravidelným návštěvníkem. Jako většině učitelů mi dlouho stačilo číst, stahovat a využívat, než jsem se propracovala k registraci, proteklo mnoho vody. Portál se mezitím vyvíjel a narůstal, stal se mezi učiteli všeobecně známým, stal se pojmem. Vím o čem mluvím, jestliže RVP znají i kolegyně z naší sborovny, znamená to, že jeho sláva hvězd se dotýká. Nové příspěvky sleduji pomocí RSS čtečky, aby mi nic neuteklo, když mi dojde inspirace, vyhledávám v DUMech (digitálních elektronických materiálech, prostě různých materiálech do výuky), co bych tak mohla v hodinách dělat. Zajímavé je pro mě číst si blogy, protože chci vědět, jak to dělají jinde, na co nového přišli a protože i tam se objevují cenné náměty a spousta inspirace. Když si s něčím ve škole nevíme rady, hledáme na RVP. Když nenajdeme, jsou tady diskuse a my víme, že na informace zde se můžeme spolehnout. Žádné jedna paní povídala, příspěvky jsou recenzované, diskuse moderované.

Ve chvíli, kdy návštěvnost portálu narůstá, kdy se na něm odehrávají diskuse o standardech, kdy s ním mnohé školy počítají jako s úložištěm DUMů, přichází od pana ministra stopka. Tak to ne holenkové, to byste to měli moc jednoduché, co vzniklo a funguje, to rozbijeme, na to nejsou peníze. Ty je třeba na užitečnější věci. Třeba na testování. Vždyť já neříkám, že vám to zatrhnu úplně, jednoho ajťáka vám nechám, aby vám to spravoval. Stejně ty DUMy nebudete už potřebovat, dostanete hezky osnovy a pojedete podle nich, všichni stejně. Reforma? To tak! A že jsem říkal předevčírem něco jiného? To jste mě jen špatně pochopili, ti novináři všechno překroutí. Já odvolávám, co jsem ještě neodvolal. A to odvolám zítra.

Nikdo neví, co bude, nic nefuguje. Nevíme, co naše žáky čeká, jestli je budeme testovat a k čemu. Nevíme jestli budou dělat přijímačky, nevíme jaké budou platy, neboť tabulky se mění každý rok. Výroky z vrchu každý den. Miliony učitelů se loni ve svém volném čase školily, aby mohly hodnotit písemné práce. Letos je vše jinak, papír ze školení si mohou strčit za klobouk. A když něco, co souvisí se školstvím funguje, zruší se to. 

Pak se mi divte, že píšu, že děti jsou v pohodě a drží mě nad vodou. Jinak mě totiž v práci nedrží nic.Tomuhle se tedy říká "blbá nálada", přátelé!

Zlí a nevychovaní

„Zase máte volno, co?“ Ptal se mě včera řidič autobusu cestou domů. „A já zas nic.“ „To víte, máte důležité povolání.“ „Cože já?“ „No jistě, kdyby přestaly jezdit na dva dny autobusy, to by bylo! Ale když se dva dny neučí, vlastně se nic neděje.“ „No jo, ty děcka se stejně neučí co. Je to hrozné, já bych to nedělal ani za nic.“

Takhle nějak končí většina rozhovorů, které náhodně vedu o svojí práci. Dřív nebo později mě začne dotyčný ujišťovat, že dnešní děti jsou zlé a nevychované a že by ho zavřeli hned první den, protože by je musel zmlátit. Kupodivu mi ještě někdo neřekl: „To máte hezkou práci, to jsem vždycky chtěl dělat. To musí být parádní, učit češtinu na základce.“ Zatím se mě taky nikdo neptal, co dělám s tou astronomickou sumou, která mi každý měsíc podle našich médií přistává na účtu. Ale to je zase jiná pohádka. Já bych se teď chtěla zastavit u té o zlobivých dětech a ubohých učitelích.

Nepřijde vám to divné? Kdybych měla vycházet z toho, co se o našich puberťácich soudí, měla bych mít veliké obavy. Objednali jsme totiž do školy set na baseball. Možná mě někdo brzy vezme pálkou přes hlavu. Vždyť většina těch lidí, se kterými mluvím, má sama děti. Jsou to ty jediné vychované? Nebo je zkazili ti ostatní, zlí. Asi.

Ano, někdy je to s nimi k nevydržení. Vůbec je nezajímá výklad o Janu Amosovi a místo toho se baví. Vzpomínáte si taky, jak vás češtinářka přesazovala a posílala za dveře? A jak jste si připadali na výši, když jste jí dokázali nějak vtipně setřít? Já ano. Nemám pocit, že by vyváděli víc než my (někdy naopak). Nevím, buď nemám soudnost a nějak tu hrůzu přehlížím, nebo je to tím, že učím na malé vesnici. Ale unavují mě ty věčné dotazy: „A jak je zvádáš? Je to vážně tak hrozné? A to chceš jako zůstat na základce?“

Ano spousta věcí ve školství je hrozných, ale nejsou to děti, to ani náhodou. Jen díky nim se dají vydržet všechny ty obludnosti, které na nás chrlí náš pan ministr jednu za druhou, takže si pod nimi připadám úplně pohřbená.

Z dopisu Otokara Březiny Anně Pammrové, r. 1890:

"Učitelství jest těžký, robotný úřad, vysilující duši, ochromující fantazii, pijící sílu z organizmu; děti přicházející do školy jsou zlé, svéhlavé, bludně vychované bytosti, rafinované, zlomyslné, zhýčkané, zbloudilé, instinktivně nepřátelské a ve velikém procentu úžasně neschopné; vracím se po pěti hodinách vyučování fyzicky i duševně vysílen, dizgustován, umrtven, zatemněn, tupý, mdlý a sešlý.
Pouze noc jest vyhražena mé duševní práci a i tu nedostavuje se vždy dispozice, vstřebaná celodenním rozechvíváním nervového systému a stálým krvácením intelektuálním."

Chybárium

Tak jsme začali chovat v sedmé třídě chyby. Bydlí v chybáriu. Nápad jsem někde četla, ale nevím už kde. Někoho tedy vykrádám a jeho nápad publikuji, snad by byl rád, že se jeho dobrý nápad šíří ;) Dlouho mi nečinně ležel v hlavě a po posledním diktátu, při zoufalém lomení rukama náhle záblesk...a už ho máme. Nejprve jsme napsali opravu, to je vždy akce, protože paní učitelka nechce jen slovo přepsat bez chyby, ale chce i vědět podle jakého pravopisného pravidla to je. Když už jsme měli slova napsaná správně, přepsali jsme je na kartičky. To je pro některé docela problém, takže bylo nutné znova zkontrolovat, že mají dobře opsáno. Kartičky jsme ubytovali v krabici s nápisem Chybárium. Každý si vylosoval pět kartiček a ve dvojici si je nadiktovali. Některá slova tam máme víckrát, když v nich chybovalo víc žáků, ale to vůbec nevadí. Pro začátek jsem je donutila znova vnímat slova nebo slovní spojení, která minulou hodinu opravovali, pak si fixovali správnou podobu slova při diktování spolužákovi a pak mu je ještě znova kontrolovali. Navíc se jim chybárium moc líbilo, doufám, že ho nebudou chybami moc překrmovat.
Co s kartičkami dál? Vytáhnout si slova a vymýšlet věty; nechat je minutu se dívat na dvacet slov z chybária, pak mají (správně) napsat ta, která si zapamatovali; vytáhnout si kartičky a seřadit je podle abecedy; vybrat podstatná jména a určit vzor...
Zatím se ptají, jestli mohou jít nakrmit chybárium, takže dobrovolně přepisují to, v čem chybovali!