Dramatická čeština

Dramatickou češtinu máme momentálně v sedmičce. Ne proto, že by hodiny byly tak hrozné, ale využíváme metody dramatické výchovy. Před nějakou dobou, už před dosti dlouhou, jsem objevila diplomovou práci Ivy  Babincové zabývající se integrací literatury a slohu v 7. ročníku s využitím metod dramatické výchovy a s podrobnou metodikou. Od té doby se těším, jak to vyzkouším a budu si hrát s knížkou "Mio, můj Mio" od Astrid Lindgrenové. Ale všechny třídy na takové aktivity nejsou a s mými osmáky jsem vyzkoušela jen některé z nich, protože pro introvertní část třídy by to bylo spíš utrpení. A teď mám akční sedmáky, se kterými to jde a je to báječné! Zatím máme za sebou úvodní dvě lekce a obě byly moc fajn.

Knížka je o malém Bo, který vyrůstá u pěstounů a sní o vlastní rodině, kde by nebyl na obtíž. Jednoho dne uteče od tetičky a strýčka a ocitá se u svého tatínka, krále v Zemi v daleké dálce. Překoná vlastní strach, prožije veliké dobrodružství a utká se s hrozným rytířem Katem. V knize není zřejmé, jestli Bo usnul a celý příběh se mu zdá, ale tuto interpretaci využívá Iva Babincová ve své metodice.
A co jsme zatím v hodinách vyzkoušeli? Včera jsme prošli kouzelnou bránou, takže nás teď všechny hrozně baví sloh. Učili jsme se psát strukturovaný životopis. Každý se proměnil na chvilku v někoho, kdo Astrid dobře znal a řekl nám nějaké informace, které dostal na lístečku. Některé z nich se hodily do formuláře strukturovaného životopisu, který dostali nakopírovaný. Tahle část byla slabší, ne všichni dokázali svůj úryvek převyprávět. Příště úryvky zkrátím. Žáci by taky potřebovali na přípravu víc času, ale i tak nám to zabralo dvě vyučovací hodiny. Dneska jsme, kromě úvodní honičky (Hra na tetu Edlu a strýce Sixtina. Sedí k sobě zády a když v úryvku slyší jméno postavy, kterou jejich skupina představuje, snaží se chytit ty druhé) absolvovali výběrové řízení na pozici novináře. Pohovory probíhaly ve dvojici, jeden byl novinář, druhý uchazeč, pak se vystřídali. Všichni byli přijati a já se mohla proměnit v tetu Edlu a odpovídat na všetečné otázky na tiskové konferenci. Pak měli vytvořit krátkou zprávu do novin. Během hodiny jsme toho spoustu stihli, bylo to svižné a živé a všichni pracovali, každý mluvil, všichni napsali zprávu a všechny to bavilo. Po hodině jsem se vznášela. Tolik práce se někdy neudělá za týden!
Zítra budou živé obrazy, jsem zvědavá, jak se s tím poperou.