Daya čte a čte. A je, narozdíl od školního roku, schopná vnímat! Asi tomu přispívá i to, že není doma a nemá wifi, takže ji sice stále cosi pudí, aby si cosi hledala na internetu, ale jestli vyleze po schodech a ten krám zprovozní, to si přece jen rozmyslí :-)
Odjela jsem totiž k rodičům, vyskytuji se zde již týden, během kterého jsem stihla všechna možná i nemožná místa ve svém pokoji obložit knihami a polepit post-it lístečky.
Co si nenapíšu, to nevím. Co si napíšu, to sice také nevím, ale je zde naděje, že to někdy najdu a přečtu. A ta se zvětšuje, jestliže poznámka visí na správném místě. Jediné, co mi momentálně vadí je, že všechny knížky, které bych chtěla přečíst nepřečtu ani do důchodu. A seznam stále narůstá...
Dnes jsem se konečně dostala k Szczygielovi (zajímalo by mne, jestli se mi někdy podaří to jméno na první pokus napsat správně). Kniha Zrób sobie raj (internetové knihkupectví hlásá fantastická, strhující, skladem) se díky autorově výbornému novinářskému stylu čtu dobře. Szczygiel je zábavný, mám ráda jeho humor, do bazénu se skvěle hodí. Čímž rozhodně nechci říct, že by to byla škvára. Líbí se mi, jak je schopen poskládat motivy do působivé koláže. Nastínit souvislosti pro někoho, kdo ještě nikdy neslyšel o Bondym nebo o Halině Pawlovské a zároveň vypíchnout pikantnosti nebo dát nějaký detail z jejich života do takové souvislosti, že zaujme i Čecha. Mě ovšem nejvíc zajímala ta kapitola, ve které píše o letecké havárii polské delegace letící do Katyně, to mi bylo skutečně líto, že nepíše raději o Polsku a o Polácích.
Otázka je, jak přesný odraz Čechů Polákům přináší? Spousta věcí, o kterých píše je pravdivých, ale je nemám ráda škatulkování "typický Čech" a "typický Polák". Skot je lakomý, Ital temperamentní a pro Čechy je nejdůležitější pohoda. I když vlastně...to čtení v bazénu, to byla tedy pohoda. Hm, možná na tom škatulkování něco bude :-)
