neděle 23. září 2012

Září

Tak je to tu zase. Hrozně dlouhý měsíc, který začíná v létě a končí uprostřed podzimu. Měsíc, na jehož začátku mám pocit, že stihnu hrozně moc věcí a začnu konečně dělat všecho to, co jsem nestíhala loni a předloni a předpředloni...a koncem září si říkám, že loni jsem toho stíhala nějak víc.
Deváťáci se po prázdninách vrátili s cílem přežít a v klidu přečkat posledních pár měsíců. Vytrhnout je z letargie je úkol nad moje síly. A tak se tak nějak necháváme vzájemně na pokoji s tím, že už se přece známe a nemusíme na sebe nic zkoušet. Vůbec se mi zdá, že jde všechno nějak podezřele hladce.
Září je také měsícem změn. Kalendářní rok pro mě nikdy neměl žádný podstatný význam, protože vše začíná v září. Přestěhovala jsem se. Jezdím do školy ještě o půl hodiny denně déle. Posunuli jsme zvonění. Bydlíme v jiné třídě. Z osmáků jsou deváťáci a ze se sedmáků osmáci, všichni jsou o hlavu vyšší a někteří kluci mají jiný hlas.Člověk musí být pořád ve střehu, aby vůbec dorazil do správné třídy, aby trefil domů, aby neprošvihl zvonění. Mám dvě možnosti - buď vstávat ve 4.30 a být ve škole skoro hodinu a půl před první hodinou, nebo vstát v 6 a dorazit se zvoněním na první hodinu. V prvním případě jsem nevyspalá a nepoužitelná, ve druhém zmatená a nepoužitelná rovněž.
Nejhorší na tom všem je, že září už pomalu bude končit, děti z družiny chodí z oběda o deset minut později, protože po cestě sbírají kaštany a ráno si člověk říká, že pomalu nastal čas vytáhnout rukavice. Nechci, aby mi tenhle školní rok zase proběhl mez prsty, aniž bych stihla provést pár dlouho plánovaných změn.
Naštěstí jsou děti akčnější než paní učitelka a hrozně chtějí vydávat časopis. Ve čtvrtek se konečně uskuteční meziškolní projekt se spřátelenou školou a vyrazíme na exkurzi po Mikulově. V pátek jsem byla na úvodním setkání e-learningu pro koordinátory ŠVP. Připadám si trochu jako plavec v příliš velkých vlnách, sotva se mi povede nabrat vzduch, dvě další vlny mě strhnou pod hladinu a já mám strach, že nevyplavu.