středa 24. října 2012
Učení je baví
Každé
pondělí učím motivované studenty, kteří chodí rádi na mé hodiny. Pokud
se vám zdá, že jsem dneska trochu mimo a potřebovala bych odpočinek,
máte sice pravdu, ale na té první větě trvám. Nejde samozřejmě o moje
deváťáky ani jiné školáky. Začala jsem učit seniory pracovat s
počítačem. Po pěti vyčerpávajích hodinách běžím na oběd a rychle zpátky
do počítačové učebny. A už se hrnou, usmívají, jsou v klidu a chtějí se
něco nového naučit. Poslouchají, co jim říkám. Chápou jednoduché pokyny.
Dokonce vědí, kde je vpravo a vlevo. A pokud vás napadlo něco
jedovatého, koukejte to rychle zapomenout. Měla jsem z toho strach, ale
zatím je to vážně příjemné. Jo a doma si procvičují, aniž bych jim
musela zadávat domácí úkoly :-) Proč já jsem se vlastně nikdy nezajímala
o andragogiku?
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Tak to je super, jsem ráda, že to probíhá dobře. Je vidět, že člověk prostě s věkem dojde k tomu, že učit se má smysl (kéž by toto poznání přicházelo dřív než v důchodu, ach jo.)
OdpovědětVymazatMmch, teď koukám, že sis dala k přečtení Klub nenapravitelných optimistů :D
No, přečetla jsem si goodreads, že je to skvělé a už podle názvu...hned když jsem to za tou výlohou viděla, věděla jsem, že to je kniha přesně pro mě :-)
OdpovědětVymazatMožná to ani není věkem. prostě se učí něco, co podle nich má smysl. Děti většinou ve škole bohužel nic, co by pokládaly za užitečné neučíme.
Ale přitom ty děti učíme spoustu užitečných věcí, akorát oni to tak nevnímají. Buď je to tím, že ještě nevědí, že se jim to bude hodit, nebo že se to ztratí mezi tím neužitečným.
VymazatDayo, to ti přeju, znám to z loňska, příjemný pocit, a vůbec jim nevadí, že něco nejde, jde se do toho znovu, však ono se to podaří. A ta radost, když se podaří chatovat pomocí Skypu s vnoučaty. I slzy v očích byly. :)
OdpovědětVymazatSuper, to se mi líbí. Hlavně že z toho mají radost.
OdpovědětVymazat