Hodnocení. Důvěra, dialog, růst. Výpisky z knihy a mé postřehy.

Kniha je ke stažení zde. Tady jsou mé poznámky.

1. část - teorie

Způsob hodnocení má současně učit žáky sebehodnocení a má spoluvytvářet dovednost a chuť učit se po celý život. Hodnocení neslouží ke kontrole a třídění, ale je nástrojem učení. Hezké, kéž by fungovalo. Problémem je, že se nezačíná od malých na prvním stupni, učitelé se vzájemně nedomlouvají ( i o tom je dále v knize řeč).

Měli bychom hovořit o popisné zpětné vazbě. Sumativní hodnocení by mělo být doplněno komentářem.

Jak na zpětnou vazbu? Norbert Wiener (zakladatel kybernetiky) prý přirovnal zpětnou vazbu ke slepecké holi, která dává slepci informaci o jeho pohybu a ovlivňuje tak jeho pohyb další.

Postup hodnocení pomocí zpětné vazby: 

1. stanovit si kritéria
2. pozorování
3. srovnání s kritérii
4. popis toho co se povedlo, kam až jsme se dostali
5. co se nepovedlo pokud možno otázkou 

Pozor na neustálé zasahování do práce a na předčasné hodnocení!

Vrstevnické hodnocení:

1. První slovo vždy dostane autor, který se vyjádří ke své práci
2. Nejprve ocenění, pak otázka. Ocenění konkrétní, popisná, cílená.
3. "Chyby" nevytýkat, formulovat jako otázku, pokud jim to nejde, tak jako doporučení.

Pro žáky je nesmírně těžké formulovat, co druhý udělal dobře i formulace otázek. Vlastně nejen pro žáky...učitel by to měl sám umět, aby to mohl učit.

Pokud pracujeme současně se sadou kritérií, která popisují očekávaný výkon na několika úrovních kvality, žáci brzy pochopí, že opravdu kvalitní práce má určité parametry a že práce, která jich nedosahuje, nebude moct být uznána za nejkvalitnější.

Jak brzy je brzy? Kdy už to pochopí? ;)
Možná mám mezery v tomto:

Proč máme věnovat tolik pozornosti a času popisu toho, co se žákům podařilo, když přece můžeme využít kritéria?
Plní-li žáci nový úkol, s nímž se ještě nesetkali, jsou jim kritéria sice vodítkem, ale vodítkem obecným. Kritéria taková být musejí, protože proces učení spočívá právě v tom, že žáci obecná kritéria naplní konkrétním obsahem. Žáci proto potřebují i ve zdařilých položkách práce ujištění, že pracovali správně. Tímto ujištěním se proces učení pro daný okamžik završuje, využitá dovednost se upevňuje. Žáci budou aplikovat svou zkušenost s větší jistotu v příštím podobném úkolu.

Je to běh na dlouhou trať. Důležité je, začít co jak nejdříve!


Jak pořizovat záznamy o práci žáka?
Několik metod pro mě nepoužitelných:

• připravené karty pro sledování žáků
• blok v podobě adresáře nebo telefonního seznamu (zastřižené stránky)
• kartotéční lístky
• poštovní štítky na složce s klipem
• fotografie

A jedna aplikovatelná: 

• Stick-it notes – lepíčky

Učitel si zapisuje pozorování a citáty na malé lístky z lepicího bločku. Provizorně je lepí na papíry A4, které má nadepsané jmény pozorovaných žáků a dalšími údaji. Po hodině celé papíry A4 nebo jen lepíčky přemístí na trvalé úložiště.

A přidala bych ještě diktafon. To pozorování bych občas zapisovat měla, protože se mi stává, že se soustředím pouze na některé žáky a někteří mi "unikají".

Různé přístupy k výuce a rozvíjení dovedností:

• Kolbův cyklus
• systém postupného předávání odpovědnosti za učení

Na jízdě na kole si můžeme přiblížit, jak probíhá učení, na jehož začátku
je žák silně závislý na učiteli, ale postupně se z této závislosti vymaňuje
a přebírá odpovědnost za svou práci, za své učení:

• „dítě pozoruje ty, kdo jezdit už umějí (ve škole: pozorování učitelky) 
• „jezdí s podpůrnými kolečky (opora v učitelce, opora v partnerovi ve dvojici nebo ve skupině) 
• jede samo známou trasou (dítě samostatně zvládá rozvíjenou dovednost na své úrovni)
• jede samo novou trasou (dítě zvládá samo a aplikuje v nové situaci)

Ve škole to znamená používat MODELOVÁNÍ.


Mnohé pedagogické sbory se dostávají do situace, kdy považují za užitečné se ujednotit v tom, jak budou chápat, rozvíjet a hodnotit vybrané kompetence.
Hm, byla bych ráda, kdyby se náš sbor také někdy dostal do takové situace :-(
Jsou popsány dva příklady, jeden, který fungoval a jeden, který nefungoval, protože kritéria byla nastavena příliš vágně. Každopádně se mi líbí, že je uveden i příklad toho, že ne všechno funguje, i když se lidé ve škole snaží.

Co musí umět učitel a co sbor pro hodnocení klíčových kompetencí?

Učitel musí umět odpovědět na otázku „Co všechno dělá žák, když umí…?“ 
Učitel musí umět odpovědět na otázku, jaké parametry má mít očekávaný produkt žákovy práce - kritéria.
Za druhé učitel uvede popisy dílčích dovedností do souladu s aktuálními možnostmi a potřebami vlastních žáků – tj. popíše dovednosti na příslušné úrovni zvládání - sady kritérií.
Postupné rozvíjení dané dovednosti je popsáno tak, že každé z kritérií je upřesněno z hlediska kvality jeho naplnění pomocí tzv. indikátorů. Indikátory jsou ukazatele pro určitou úroveň zvládání nebo míru kvality kritéria, k němuž se vztahují.

Sbor se naučí pracovat s klíčovými kompetencemi jako s dlouhodobými a komplexními cíli, které lze rozdělit na cíle dílčí a krátkodobé. Sbor se dohodne na tom, které dovednosti či činnosti, v nichž jsou dovednosti využity, jsou „mezipředmětové“ – tj. které se rozvíjejí ve všech předmětech.

Pro tyto dovednosti učitelé společně formulují kritéria s indikátory pro děti na různých úrovních zvládání dané dovednosti. Učitelé společně zvolí strategii, kterou využijí pro to, aby žáky seznámili s rozvíjenou dovedností a aby ji s nimi trénovali.



2. část - příklady rozvíjení a hodnocení kompetencí
Výsledky ověřování v projektu Prostor pro sdílení na partnerských školách. Vybírám jen to, co je pro mě použitelné.
Ústní prezentace přečtené knihy - záznamový arch. Používám podobný. Žáci se s ním učí pracovat ve skupinkách při čtení povídky. Dále jsou v publikaci rozpracovaná kritéria pro ústní prezentaci knihy včetně příkladů jejich splnění. Vše vypadá použitelně.
Naslouchání - tabulka s kritérii včetně tabulky pro sebehodnocení. Bude se hodit pro sedmáky.
Metoda INSERT - uvedena kritéria. Nevím, každému nemusí takový styl vyhovovat, takže bych to s tím hodnocením pomocí kritérií asi nehrotila.
Plakát - tabulka s kritérii mi přijde málo podrobná. Myslím, že by jim to nestačilo, měli by spoustu doplňujících otázek.
Výpisky v šestém ročníku
Projekt zlepšuji se v pravopisu - už zveřejněno v KL i jinde.



3. část - rozvíjení a hodnocení mezipředmětových dovedností

Podobně malou informaci poskytují škály typu „splnil jsem úkol úplně, částečně, skoro ne, vůbec ne“ nebo škály využívající různých symbolů (například smajlíků). Nechceme tvrdit, že podobné škály nemohou být vůbec využívány, ale mají tu základní vadu, že nechávají žáky na pochybách o tom, kolik splnění je už dost (smajlík) a kolik málo (mračoun). Tomu se přece nevyhnu, ani když označím sloupečky A, B, C.


V této části jsou příklady různých sad kritérií, více či méně použitelné, sloužící jako inspirace, ale každý stejně bude potřebovat vlastní. Nad formulací některých kritérií či indikátorů jsem se pozastavila v souvislosti se srozumitelností a využitelností pro žáka zmiňované v úvodní kapitole. Některé se rozhodně budu snažit využít při aktualizaci ŠVP. Problém je v tom, že většina kolegů nejraději dostane vše naservírováno. Buď to pomluví (většinou) nebo přivítají, každopádně jsou (většinou) ochotni využít, co dostanou. Ale jakmile se začne mluvit o diskusi a spolupráci, vyděsí se k smrti.

4. část - rozvíjení a hodnocení dovedností i oborových znalostí
Ukázky propojení dovedností a věcného učiva v hodnotících nástrojích, které vyvinuli a používají učitelé různých předmětů.

5. část - typy portfolií
Na tuto kapitolu jsem se těšila, protože portfolium neumím využívat. Ani své vlastní, natož žákovské. Sice máme ve třídách šanony, kam si mohou žáci zakládat různé práce, ale na další činnosti se shromážděným materiálem jsem zatím nenašla čas ani nevím moc jak na to. Když jsem dostala v šesté třídě moje budoucí osmáky, měla jsem sice vizi, že si budou shromažďovat své slohy a různé jiné pokusy až do devítky, ale brzy jsme měli leda tak chaos - něco bylo ve složce, něco v sešitě, něco se ztratilo...

Pracovní portfolio

• tvoří sám žák, odráží jeho cíle (žák se mi na to vykašle)

Sumativní portfolio

• obsahuje práce, které vybral žák
• součástí pravidelné sebehodnocení
• učitel může rozhodnout o zařazeni dalších prací (např. písemných)

Rozhovor nad portfoliem
Nejdůležitějším momentem spolupráce mezi žákem a učitelem je pravidelný rozhovor, který nad žákovým portfoliem vedou. Cílem rozhovoru je podpořit žákovu reflexi vlastní práce a poskytnout mu vodítko, jak dále postupovat. Při rozhovoru by měla zůstat iniciativa na straně žáka, učitel klade doplňující otázky:

• „Výběr a organizace materiálů: Jak jsi uspořádal(a) portfolio? Proč jsi ho uspořádal(a) tímto způsobem? Na základě jakého kritéria jsi rozhodoval(a) o zařazení materiálů do dílčích částí portfolia?
• Dovednosti a postupy: Žáci jsou nuceni přemýšlet, jakou práci udělali a jak při ní postupovali.
• „ Rozhovor poskytuje příležitost stanovit cíle a priority: Co chceš udělat dál? Co se chceš dál naučit? Odpověď může být velmi jednoduchá, cílem do dalšího období může například být přečíst určitou knihu.

Následuje popis všech možných produktů žákovy činnosti, jež mohou být součástí portfolia. Celkově mi kapitola nepřinesla to, co jsem od ní očekávala, stále tápu.

6. část - semináře pro učitele
S klidným srdcem přeskočeno ;)