Jelikož se řídím heslem, že pesimista není nikdy nepříjemně překvapen, celé prázdniny jsem vykřikovala, že hezké počasí začne 22. srpna, protože jdu do práce. Že se mé chmurné předpovědi ale naplní až tak vrchovatě, že se budu ze školy vracet v pětatřicetistupňových vedrech...tak daleko ani mé katastrofické scénáře nesahaly! Mám to práce asi třicet kilometrů a když jede neklimatizovaný autobus, začínám se vážně těšit na zimu, kterou za normálních okolností nesnáším.
V pondělí jsem byla vrcholně znechucená a hrozně se mi nechtělo. Na náladě mi nepřidalo, že mám vážně ten tělocvik (Já! Tělocvik!) a navíc v odpoledkách. Dostala jsem třídu, do které celé dopoledne praží slunko a je obrovská, takže se tam vše hrozně rozléhá. A k tomu to horko. Postupně se to ale začalo lepšit a teď už se na ty své pubertální dacany začínám docela těšit. Třída už vypadá docela hezky. A dneska se mi podařilo vyjednat dovoz polštářů na sezení na zemi (Aspoň budou mít čím po sobě házet).
Přesně jsem si na tu tvou věštbu vzpomněla, když začalo být vedro. Nevím, jak to děláš.
OdpovědětVymazatA polštáře na sezení na zemi super, budete pokrokovější než kdekterá škola v Brně :)
No jo, věštění ti vždycky šlo co si vzpomínám. Dobře ti tak :).
OdpovědětVymazatTy a tělocvik ? No potěš :-D.
Mno, Dani, koberec mi neprošel, polštáře platím ze svého a lavice musí být uspořádány klasicky jako za císaře pána, žádné do oblouku, nebo nedejbože do hnízd! Ale po malých krůčcích, plíživě se přece jen nějaký pokrok dostavuje a musím uznat, že kolegyně někdy překvapí. Ale o tom někdy jindy.
OdpovědětVymazatHele, Dave, doufám, že až se mi někdo v tělocviku přerazí, přineseš mi místo posmívání do vězení pomeranče. A vůbec, co tábor?