Znáte takový ten typ člověka, kterému nechtějí prodat ještě v pětadvaceti pivo bez občanky? Tak to jsem přesně byla vždycky já. Pro učitelku to není úplně nejlepší vizáž, to vám tedy povím. Jestli někdy někdo toužil po tom, být starý a tlustý, pokud možno o půl metrů vyšší, tak já. Průměrný sedmák je minimálně o hlavu vyšší než já. Když jsem přišla s dětmi někam do muzea nebo na exkurzi, pořadatel znejistěl a začal se rozhlížet po mých žákyních, která z nich je učitelka. Když byla moje třída v šestce (!), jeli jsme do lanového centra a když jsme přikráčeli ke vchodu, zaslechla jsem, jak se jeden instruktor ptá druhého: “A kde mají učitelku?” Na olympiádě z dějepisu mě předloni považovali za soutěžící. A před první rodičovskou schůzkou jsem se málem zhroutila poté, co mi kolegyně řekla, že vypadám jako školačka.
V poslední době už se mi to nestává, lidi mi začali vykat a občanku už taky nechtějí (Nebo chodím míň do hospody). Vzpomínám si, že když jsme jeli první rok, kdy jsem učila, s deváťáky na veletrh středních škol, tak jsem sice obdržela několik letáčků s nabídkou středních škol, ale pak, když jsem si kupovala nějaké učebnice, mi paní nabídla paragon. Měla jsem tenkrát hroznou radost, že poznala, že jsem učitelka! I letos jsme byli na veletrhu, zase jsem nějaké letáčky dostala, ale spíš od těch, kteří je strkají každému. Nebo jsme možná se zástupkyní vypadaly jako matka s dcerou. A pak jsem stála s kluky z devítky před výstavištěm. Z pavilonu vylezla spoře oděná slečna, vrhla na mě opovržlivý pohled a začala na deváťáky dělat oči. “Kluci, nemáte cigáro?” Nechali ji žebrat docela dlouho, než jí prozradili, že jsem jejich učitelka.
Když se mi to stávalo pořád, pěkně mi to lezlo na nervy, ale že to bylo po tak dlouhé době, udělalo mi to radost. Už jsem měla strach, že jsem začala vypadat jako úča.
Žádné komentáře:
Okomentovat